Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /www/doc/www.velkadovolena.cz/www/wp-content/themes/magx/header.php on line 316

Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /www/doc/www.velkadovolena.cz/www/wp-content/themes/magx/header.php on line 324

Dlouho jsme nemohli najít práci v našem regionu. Rozhodli jsme se, že si otevřeme živnost a začneme podnikat. Bydleli jsme nedaleko náměstíčka, a jak jsme měli zmapovanou situaci, věděli jsme, co tu chybí a čeho se nedostává. Nebydlíme zase tak ve velkém městě. Lidé se tu vzájemně znají, a pokud jim to situace dovolí, tak si pomáhají.

Naše rozhodnutí se vydalo na cestu uskutečnění. Otevřeli jsme malý koloniálek a v něm se našly takové věci, které místní obyvatelé potřebovali. Čas od času přispěli svými nápady a další potřebou, na kterou jsme reagovali.

Práce nám bavila a nebyl pro nás problém ráno brzičko vstát a zadělat na koláče, připravit čerstvé omeletky a obložené bagetky a chlebíčky. Vymýšleli jsme další novinky na trhu ke spokojenosti zákazníků.

Jednoho dne, časně z rána jsem obchůdek zavážela čerstvým zbožím. Pomáhala mi dcerka, kterou jsem pak odvážela do vzdálenějšího města do školy. Podávám jí klíče, aby mi otevřela dveře, abych mohla nerušeně projít s přepravkami, které jsem si hezky naskládala na sebe. Když zavírám auto, slyším, jak na mě zoufale volá: „Mami, nemohu to otevřít, není tu zámek, je tu díra.“

Pomyslím si, že zrovna tu dělají osvětlení, tak asi se nemůže trefit do zámku. Přece jenom je ještě trochu tma. Postupuji dál do dveří, které jsou již otevřené. Cestou ledabyle kouknu na zámek a jen tak pro sebe si řeknu, že je popleta, vždyť tam zámek je. Když tu mě vystraší z mého rozjímání jekot dcery. Dá se říct, že skoro odhazuji přepravky se zbožím a nabírám směr po chodbě a rychle za roh ke dveřím obchůdku.

To co vidím, mi bere dech. Koho uklidňovat dřív dceru, sebe nebo se probudit ze špatného snu?
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx



Zde už necháme prostor pro vaši představivost.
Soutěž platí pro registrované a schválené uživatele dle pravidel.
Konec soutěže bude 20.12. 2016.
Hlasování proběhne průběžně dle přidaných článků a bude ukončeno 30.12. 2016.

Výhry pro zapojené:
30 bodů
za přidání a dokončení příběhu
100 bodů
pro nejrychlejšího, který vloží dokončení příběhu, který bude schválen
200 bodů
pro výherce podle vašeho hlasování

Každý registrovaný uživatel může hlasovat maximálně 2x.
[poll id=“7″]

 

Nevyhrál nikdo

Zkontrolujte si profil, pokud nenajdete body za dokončení, nebo 1 odpověd, napište adminovi -:)

7 komentářů u „Dokončete příběh č. 3 – Špatný sen nebo skutečnost?“

  1. babicka11 napsal:

    Příběh č. 3 skončil, kdo to vyhraje? 🙂

    1. Ra napsal:

      nevyhrál nikdo, více informací v článku

  2. 5 dokončení napsal:

    Místnost je vzhůru nohama, převrácené police, na zemi vysypané a rozšlapané všechno, co na nich bylo uložené. Těstoviny, mouky, konzervy … Na vršku hromady sedí černá kočka, kouká na dceru, a ta ječí a ječí.
    Popadla jsem ji do náruče a snažila se ji uklidnit. Ale ta se tak snad zklidnit nedala.
    „Tam, tam,“ křičela a ukazovala rukou na jedno místo.
    Podívala jsem se tam taky a zježily se mi vlasy na hlavě. Za hromadou vysypaných konzerv trčela noha. V černé polobotce. V ten moment jsem na nic nečekala, škubla dcerou za ruku a mazaly jsme ven.
    Celá rozklepaná jsem vytáhla mobil a zavolala 158.
    Přijeli za chviličku. Aby ne, když jsem jim nahlásila, že mám v krámě mrtvolu.
    Zásah to byl jako z detektivky. S napřaženými rukami, ve kterých svírali pistole, se policisté přískoky blížili ke dveřím. Jeden je rozrazil a zařval známou výzvu.
    „Policie, vyjděte s rukama nad hlavou!“
    V šoku jsem zacouvala od krámku ještě kousek dál. Moje představivost mi nabídla obrázek mrtvého, vycházejícího ze dveří.
    Samozřejmě, že se nikdo nevyšel. Jeden po druhém vstupovali do krámku policisté. Ozval se nějaký rámus, hluk odstraňovaných věcí.
    Pak opět jeden vyšel a mluvil do telefonu.
    Za chvíli s houkačkou přijela sanitka RZP, vyskočili dva muži v oranžovém a rovněž zmizeli v krámě. Za nimi spěchal ještě jeden, s pohotovostním lékařským kufříkem.
    „Mami,“ zatahala mne dcera za rukáv, „oni ho oživí?“
    Pokrčila jsem rameny. Zřejmě ano, kvůli kočce sem asi nejeli. Částečně se mi tím ulevilo. Vzpomínka na mrtvého v krámku by mi v budoucnu asi dost vadila.
    Když sanitka i s raněným zlodějem odjela, přišel za námi jeden z policistů. Doporučil mi sehnat si zámečníka a ať odpoledne přijdu na služebnu, že to se mnou všechno se píší. Že se ale teď v krámku budou ještě chvíli motat .
    Zařídila jsem se podle jejich rady. Domluvila jsem se s nejbližším zámečníkem na opravě zámku a dceru odvezla ke své matce. Posílat ji dnes do školy opravdu nemělo smysl.
    Odpoledne jsem se dozvěděla, co se vlastně u nás v krámě dělo.
    Malý zlodějíček měl hlad, a tak si k nám šel pro něco k jídlu. Vypáčil zámek, a nevšiml si, že mu pod nohama dovnitř vklouzla kočka. Když pak sáhl po nejbližší konzervě, kočka se mu otřela o nohy a mňoukla. Tak strašně se jí lekl, že na sebe strhl polici se zbožím. No, a jednou tou konzervou dostal do hlavy a to ho perfektně uspalo. Probral ho až doktor z RZP.
    Škoda nakonec nebyla tak velká, a navíc všechno uhradila pojišťovna. Kočka není kočka, ale kocour. Bydlí teď u nás doma, přece ho nenecháme na ulici, když chytil zloděje. A jmenuje se Rex. Jako ten policejní pes.

  3. 4 dokončení napsal:

    Uvnitř byl hrozný nepořádek,před dvěmi ležela dcera na zemi a plakala,zřejmě když chtěla vejít,tak ji zloděj srazil,víc se lekla,než se jí stalo.Utěšila jsem dceru,ujistila jsem se,že není zraněná a volala jsem policii,aby zajistila stopy,potom jsem se pustila do počítání škody.Ale nic není tak hrozného,hlavně,že se dceři nic nestalo,vždyť zdraví a život jsou to nejdůležitější a náš obchůdek dám zase do provozu,vždyť je to naše práce,která nás baví a těší.

  4. 2 dokončení napsal:

    Tak šup zase do reality, zkontrolovat dceru zda je v pořádku, porozhlídnout se co se vlastně stalo. Patrně měl zloděj chuť na sladké, protože se opravdu ztratilo jen pár sladkostí, ten nepořádek se uklidí,vymění se zámek, udělá se invetůra no a můžeme otevřít a prodávat dál, akorát s tím rozdílem, že nyní už budu každého zákazníka zkoumat co kdyby to byl on ten noční náštěvník.

  5. 3 dokončení napsal:

    Všude byl hrozný nepořádek a na zemi leží člověk. Co teď? Okamžitě volám policii. Než přijedou, musím toho člověka vyhodit. Ale jak, když tu leží jako kláda! A vlastně vyhodit ho nemůžu, musí tu být, až přijede policie! Jsem celá zmatená. Policie naštěstí už přijíždí a milého zlodějíčka zatýká.
    Nic nestihl ukrást, protože byl nemotorný a shodil na sebe dubovou polici a tak tu hezky hajal, než policie přijela.
    Naštěstí vše dobře dopadlo, ale jsem vystrašená ještě teď. Na dveře jsem si nechala pro jistotu přidělat mříže!
    Ze zlodějíčka se vyklubala pro policii známá postava, kterou už dlouho hledali.

  6. 1 dokončení napsal:

    To, co vidím, je jak ze zlého snu. Ach jo, to museli zloději navštívit zrovna nás? Rozbitý zámek by ani tak nevadil, to mi problesklo hlavou hned, ale … jak to asi vypadá uvnitř? Vůbec se mi tam nechtělo, ale dodala jsem si odvahy. Naštěstí tam nikdo nebyl, jen velký nepořádek, zloděj zřejmě hledal něco, co by se mu hodilo. Až na pár věcí se ale nic neztratilo. Utržené peníze tam nenechávám, to by taky mohlo lumpy napadnout. Jsem ráda, že to tak dopadlo, a nikomu to nepřeji. Nějak se ta zlodějna v posledních letech hodně rozmáhá.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *