Naše Micina měla koťata snad už stokrát, taky 5 najednou a třeba i 2x do roka, vždycky byl o ně zájem, nechali jsme jí vždy aspoň jedno, aby nebyla smutná….
Má venku i doma svůj „pokojíček“, venku zateplený. Jednou v létě jsme jeli odpoledne na návštěvu a když jsme se vrátili, koťata byla pryč i s mámou. Našli jsme je na střeše domu, manžel vylezl na žebřík a všechny snesl dolů. Micina ale nelenila a opět asi po hodině je zase všechny odnesla zpět na střechu. To se opakovalo asi 5x, než si dala říct a nechala je v domečku.
Když byla koťata větší, sama už lezla po stromech a pak se bála dolů. V noci jsme slyšeli naříkavé mňoukání. Muž v pyžamu lezl po stromě a opět je sundával. Jiný zážitek byl, když jsem si udělala kafe, ale ještě, než jsem se k němu dostala, tak mi ho jedno kotě vypilo.
Posílám fotky Miciny a jejího nezbedy.
Od: babicka11
Když jsme byly malé, tak jsme měly spoustu koček. Hrozné pro nás holky bylo, když měla některá kočka koťata a naši je zabili. Vždycky nám ale alespoň jedno nechali, abychom tak netruchlily. Proto těch koček u nás bylo tolik.
Kočky máme na zahradě, mámu a měla 4 koťata, ahrada je veliká s plno stromy a tak si tam užívají svobody. Ráda pozoruji, jak se spolu kočkují. Jsou ale polodivoké a tak se dají jen občas pohladit. Když se jim zrovna chce.
Mám taky hodně vzpomínek na naše kočky a jejich koťata 🙂 Některé jsem zde už taky zveřejnila 🙂
Dalo by se říct, že je to až neuvěřitelný příběh, těch koťat co měla a hlavně kolik se dožila let.No aspoň jste se s manželem nenudili, a s tou kávou to je pěkné.
Od té doby jsme měli ještě asi tři koťata, ale všechna se zaběhla, nebo je někdo odnesl. Poslední kocourek měl i adresu na „obojku“ proti klíšťatům a blechám, a stejně se nevrátil, mazel jeden….určitě si pořídíme další, holky se furt ptají, kde je Čenda 🙁
Musím napsat, že se Micina dožila neuvěřitelných 17 let a jejího nezbedu zřejmě někdo odnesl, byl to mazel a rád se mazlil i s cizími lidmi …