Dnešní cíl je jasný, vyrážíme na našem železném oři do Prášil. Jedeme se podívat do Archeoparku Prášily, který je zaměřen na rekonstrukci života Keltů.
Nejprve si řekneme něco o samotných Prášilech. První zmínka o nich je z roku 1732 a skutečně se nejedná o nějakou velkou zabydlenou oblast. V roce 2006 zde žilo 153 obyvatel.
Prášily (německy Stubenbach) jsou horskou obcí, která se rozprostírá na obou březích Prášilského potoka na úpatí hory Ždánidla. Po celý rok nabízí turistům řadu aktivit. V průběhu své historie se proslavily zejména výrobou kvalitního zrcadlového skla a papírnou, která byla poslední v Čechách vyrábějící papír ručně a tradičními způsoby.
Poválečný vývoj Prášil poznamenalo zřízení VVP Dobrá Voda s přísným hraničním režimem. V devadesátých letech minulého století se Prášily opět staly atraktivním turistickým centrem. Nabízí desítky kilometrů značených pěších tras, cyklostezek, upravovaných běžeckých tras všech stupňů a náročností.
Jen orientačně, pokud byste je chtěli navštívit, tak zhruba 50km od Klatov, 20km od Železné Rudy, 24km ze Sušic nebo 11km ze Srní.
Na konci vesnice můžeme navštívit Archeopark Prášily, pro veřejnost je otevřen červenec až srpen denně od 9 do 18 hodin. V ostatních měsících je prostor volně přístupný. Ihned je k vidění největší rekonstrukce keltské vstupní brány ve Střední Evropě. V měsících květen, červen a září zde realizují výukové programy pro školy, při kterých se děti učí, jak žili naši předkové – jak si mleli mouku, razili mince, apod.
Smutné je to, že se najdou vandalové, kteří ničí lidské dílo a to bylo i v tomto případu. Dne 30.12.2016 neznámý darebák zapálil velký dům. Škoda je nejen vysoká v číslech, ale zároveň v plamenech shořela lidská dřina a touha přinést tomuto světu něco od našich předků. Dokonce to mělo za důsledek i to, že vedení zvažuje, zdali by nebylo lepší tyto prostory zrušit, než aby se zase další vandal podepsal třeba na dalším zničení, které by nemuselo mít ohnisko pouze v tomto parku.
A zde máte pár foteček z výletu.
Kam zamířily Vaše další výlety? Že bychom Vaším prostřednictvím nakoukli na další krásy naší vlasti …. :-).
však se nebojte, příběhů bude dost 🙂 jen času na psaní se nedostává 🙁
Do archeoparku se chytáme také o prázdninách se všemi vnoučaty, my ho máme tady kousek v Chotěbuzi, mají tam podobný program jaký popisujeta a vypadá to tam fakt zajímavě.
Skanzeny jsou ukázkou toho jak se dříve žilo a pracovalo. Žádný med to teda nebyl.
Vandalů a kazisvětů v poslední době přibývá čím dál tím víc. Nevím co si tím chtějí dokazovat. Je to podobné jako ta sebranka co se chodí na fotbalové stadiony, místo fotbalu jenom poprat.
I doma si můžeme sami vyrobit ručně dělaný papír. Na netu najdeme, jak se to dělá :-).
Vandalové se najdou všude a mnohdy nejsou ani vypátráni. Přitom je zničeno mnoho starobylých objektů, ale i těch novějších. Měli byste vidět u nás např. původní polikliniku. Vymlácená okna, vytrhaná okna, ze střechy rostou stromy ….Jinak v Železné Rudě i v Sušici jsme byli, je tam krásný kraj. Ve Velkých Losinách je i Muzeum papíru, kde se dají koupit jejich výrobky.
Nevím proč někteří lidé musí všechno ničit.
Pozn.-poslední papírny u nás v Čechách na ručně vyráběný papír jsou ve Velkých Losinách.
o papírnách ve Velkých Losinách vím, ale tak jak jsme se to dočetli na informačním centru, tak předávám 🙂 možná měli jinou technologii 🙂
cituji doslova jak je psáno:
Opuštěné objekty bývalých brusíren teprve v roce 1918 koupil z Tachova pocházející Kašpar Eggerth, aby v nich zřídil papírny. Poslední majitelkou podniku byla až do jeho tragického zániku požárem v květnu 1933 papírnice Marie Eggerthová-Böhmová. V posledních letech existence se papírna proslavila tím, že jako poslední v Čechách vyráběla papír ručně a tradičními způsoby. Ruční papír pro grafiku a akvarely vyhovoval zvláště všestrannému umělci Josefu Váchalovi, který býval od roku 1922 v Prášilech častým hostem. Váchalova družka a žákyně Anna Macková přitom prášilskou papírnu zvěčnila ve svém cyklu velkých barevných dřevorytů. Do historie Prášil se zapsala také kreslířská a řezbářská škola, která pracovala v osmdesátých a devadesátých letech 19. století.