Tak jsem včera zase jednou vyrazila mezi lidi.
Totiž, musím se trochu opravit, my lidi jsme vyrazili za čerty. Kamarádka s osmiletým vnukem Matýskem přijeli tentokrát za mnou na vesnici. Rozsvěcoval se u nás vánoční strom, k tomu druhý ročník Vánočního jarmarku a PŘIJELI ČERTI.
Vážně, byl jich plný autobus.
A aby toho nebylo málo, zaparkovali ho pod kopcem blízko našeho domu. No, já tomu rozumím. Máme tam hasičskou zbrojnici, kde jinde by měli být pekelní návštěvníci lépe pod dohledem? Ještě by nám tu něco podpálili.
Průvod pekelníků měl začít o půl páté odpoledne. Ale už dlouho před udanou hodinou byla naše vesnice přeplněná. Plně obsazená osobní auta se sjížděla ze všech stran. Tedy ze dvou, naše vesnice je naštěstí jen průjezdná. Protože toto jsem tu ještě neviděla. Na každém možném místě a místečku bylo zaparkované auto, uprostřed vesnice stáli hasiči a směrovali auta na další možná parkoviště. Plac u vlakové zastávky byl taky plný, a věřte že tuhle plochu by za parkoviště braly mnohé obchody. Hasiči auta už směrovali i na poslední volné místo – na travnatou plochu u potoka.
My jsme vyrazili poměrně brzy, aby nám nic neušlo. Hodnou chvíli jsme strávili právě u té hasičárny. Bylo tam rušno. Hasiči pomáhali čertům strojit pekelný vůz. Pořád sháněli nějaké pytle, nechápu proč. Protože u nás žijí jen samé hodné děti, schválně jsem se na to pak později na hřišti u školy soustředila.
Matýsek byl z toho shromáždění čertů poněkud zneklidněný, ale uklidnila jsem ho. Vůbec se jich nemusí bát, jmenuje se přece Mates, a tak je čertů kamarád. Copak si ještě nevšiml, kolik čertů v pohádkách se jmenuje Mates? Očividně ho to překvapilo.
Ale abych nepředbíhala. Nechali jsme nakonec čerty čerty (to je krásná slovní hříčka) a vydali se ke škole. Museli jsme se prodrat davy, které se začínali scházet na chodníku před školou, a taky na hřišti už bylo docela plno. Obešli jsme to kolem a trochu zklamaně jsme museli zkonstatovat, že je krámků málo. Žádný velký výběr a hlavně – Matýsek si chtěl koupit takové ty svítící čertovské rohy, ale nikde je tam neměli.
Škoda, asi by se s nimi přece cítil jistěji.
Pak jsem už jen čekali na příjezd čertů. Tedy, to bylo něco!
Napřed šli nenápadně hasiči a odháněli diváky z cesty. Ještě že tak, protože děti i dospělí už stáli na špičkách a koukali, co tam kdesi vpředu u brány bliká.
To nějací zakuklení duchové táhli vůz. Na něm si na ovčích kůžích, s hromadami pytlů kolem sebe, hověl Belzezub. Páne jo, ošklivějšího čerta jsem ještě neviděla. A to ještě kdybyste viděli ten jeho průvod! Obrovité, zkroucené rohy, škleby v obličejích, svítící oči! A zápach, který sebou přivezli! A plameny, co šlehali kolem vozu!
Všichni kolem nás výskali, křičeli, jásali. Kupodivu nikdo neplakal strachy. Nejspíš všechny děti, které si tak trochu nebyly jisté, zda by se přece jen neměly bát, to vyřešily jako náš Matýsek.
Schoval se prostě do sendviče. Vpředu jsem ho kryla já, za ním stála jeho babička, z Matese byla vidět jen špička nosu, dvě vykulené oči a velká čepice.
Dobře to všechno dopadlo. Čerti pak procházeli davem, hledali uličníky, ale žádného nenašli. Jak už jsem psala, nikdy v životě jsem ještě neviděla takovou kupu hodných dětí pohromadě.
A tak se čerti s těmi hodnými dětmi aspoň vyfotili na památku. Matýsek s babičkou odjížděl velice spokojený.
Já přišla domů, vyjedla ledničku a padla. Vůbec nechápu, z čeho jsem byla tak unavená.
Matylda
U nás otevřeli muzeum, kde mají čerti svoje peklo 🙂 nádherně vypracovaná expozice a samozřejmě zamaskovaní čerti, že ani nevíte, že se s nimi setkáváte na úřadu 🙂
Pěkný článek, takovou hromadu čertů jsem najednou ještě neviděla, ale u nás ve městě to uvidíte tak akorát pár skupinek mám na mysli mikuláš, anděl a čert, a to jsou ještě děti co si jdou vydělávat, už to není takové jak za mých mladých let.
Jenom mne mrzí, že neumím fotit po tmě. A že tedy jsem vám sem nemohla dát nějaké fotky těch strašidelných čertů 🙂
Super článeček, takový čert dokáže udělat hodňátka i z těch největších zlobivců. Musela to být zábava, na vesnici je to vždycky lepší. Tady na sídlišti čerta abys pohledal. Nikomu se do toho nechce a když už se někdo rozhodne udělat dětem Mikuláše, tak za návštěvu chce nehorázné peníze. Škoda.
Tady na sídlišti čerti taky chodí, a není jich zrovna málo. Známá s dětmi se na ně dívá z balkónu a i to prý stačí, děti se bály, že přijdou i k nim a to zrovna nechtěla. Byli prý u někoho v domě a dělaly hrozný hluk a každému bouchaly na dveře. Děti ani nedutaly. 🙂
Že jste byla tak unavená, za to může ta horda čertů. Určitě z vás vysáli sílu.
Ale docela vám závidím! Musela to být „čertovská podívaná!“
Moc hezký článek, já tedy také plný autobus čertů ještě neviděla, u nás chodí každý rok v naší ulici tak 5x za sebou v rozmezí čtvrt hodiny Belzebub a řve, pokud ho hned nestihneme, počkáme, až půjde podruhé, potřetí …, chrastí řetězy, přes rameno pytel, kde mu koukají nohy zlobivců, svítí rohy a oči, člověk by se snad i bál …., vloni jsme se s holkami schovali za vrata, aby nás nebylo vidět. Holky ani nedutaly a až poodešel, začaly ječet a utíkat domů … pak jsme ho sledovali všichni jenom z okna. On nás ale viděl, a hrozil mohutným ocasem. To holkám úplně stačilo. Tak se těším, až ta malá ho zase uvidí, jak se bude na všechno ptát „a proč?“ 🙂