Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /www/doc/www.velkadovolena.cz/www/wp-content/themes/magx/header.php on line 316

Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /www/doc/www.velkadovolena.cz/www/wp-content/themes/magx/header.php on line 324

Cesta na Moravu

Po velmi dlouhé době jsme měli jako rodina volný prodloužený víkend. Rozhodli jsme se využít pozvání našich přátel. Bydlí od nás vzdáleni tak 400 km, a proto se tak moc často nevídáme. Ideální čas na návštěvu, popovídat si ve sklípku u vínka co se za tu dobu změnilo nebo probrat naše společné plány do budoucnosti.

Zabalili jsme dárečky, zavazadla a batůžky dětí. Vše naložili do auta a hurá na Moravu. Jsme celkem početná rodina, tak náš rodinný vůz Renault Espace je plně vytížen. Je nádherné počasí a na silnicích pohodička. Cestou hrajeme různé hry, občas uděláme zastávku na procházku nebo menší nákup. Vše probíhá v naprostém pořádku, až najednou auto začne škubat, přestane jít motor a nechce naskočit. Co teď? Manžel chvíli zkoumá, něco zkouší a sláva. Motor se rozezněl a my mohli opět vyjet. S úsměvem na tváři a plni humoru vyrážíme zdolávat další kilometry. Ouvej zanedlouho se situace opakuje. Chvíli stojíme, ale humor nás neopouští. Inu bereme to jako malé zpestření. Hurá, známý zvuk motoru nás nahnal do auta a začínáme fandit autu, že je fakt super, že nás doveze na místo určení.

Po dalších a dalších opakovaných stejných situací nás humor začíná opouštět. Oběd nestihneme, ale snad tu večeři už jo. Začíná se smrákat a my se nemůžeme hnout z místa. Voláme svým přátelům, kteří jsou ochotni pro nás přijet a odtáhnout.

Ani nevíte, jak rádi jsme je viděli. Samozřejmě si neodpustili poznámku, že jsme samé překvapení a už ani nevíme jak ušetřit pohonné hmoty. Inu nalili nám zpět trochu humoru. Naštěstí jsme byli od nich pouhých 15 km.

Druhý den jsme se vydali hledat automechanika. Není snadné najít řemeslníka na vesnici, když je volno. Byl s námi schopný mluvit až odpoledne a to nám stejně sdělil, že to bude nejspíš elektronika a s tou musíme do servisu. Ten otevírá v pondělí, ale to my oba dva musíme do práce a navíc já už musím nastoupit ve tři hodiny ráno. To nestihnu ani vlakem.

Všechno má své řešení a tak nám kamarád půjčil svůj osobní automobil Octavii – combi. Ovšem háček je v tom, že pouze na 5 osob, nás je 6. Není nad čím dlouho přemýšlet, děti se zmáčknou a vracíme se zpět k domovu. Je již tma, tak snad to zvládneme bez problémů. Děcka jsou unavená a začínají se rozmrzele okřikovat, že tam není dost místa, ať se ten nebo ten neroztahuje…. To nás vedlo k tomu, že jsme udělali v prostoru kufru místo, obložili batožinou a položili tam naši dcerku, která napůl spala. Samozřejmě že je to proti předpisům, ale lepší bude klid na cestu, než roztržky.

Ouha 50 km od domova, jedna hodina ráno, v dáli kmitá červené světlo. Průšvih policie. Sice běžná kontrola, ale cizí auto, dítě v kufru a ještě víc osob, než má být….. jak jen tohle dopadne?



Zde už necháme prostor pro vaši představivost.
Dokončený příběh by měl smysluplně navazovat v délce cca půl strany A4.
Soutěž platí pro registrované a schválené uživatele dle pravidel.
Konec soutěže bude 7.2. 2017.
Hlasování proběhne průběžně dle přidaných článků a bude ukončeno 15.2. 2017.

Protože bez adminovy připomínky nečtete, prodloužil jsem hlasování do 28.2. 2017.
Hlasování jsem ukončil  11.2. 2017 v 09:55 hod

Výhry pro zapojené:
30 bodů – za přidání a dokončení příběhu
50 bodů – pro nejrychlejšího, který vloží dokončení příběhu, který bude schválen
200 bodů – pro výherce podle vašeho hlasování

Každý registrovaný uživatel může hlasovat maximálně 2x.

Gratulujeme

Výherce podle hlasování – dokončení č. 4 – Matylda

200 bodů připsáno

7 komentářů u „Dokončete příběh č.1/2017 – Cesta na Moravu“

  1. irinkamil napsal:

    Byla v nás malá dušička, už jsem v duchu přepočítával peníze v peněžence a loučil se s řidičákem. To mi určitě nebude stačit, měli jsme na výletě spoustu vydání a kartou se nejspíš nebude dát platit. Hrůzou mi vstávaly vlasy na hlavě při představě, že nás asi odvezou na služebnu a co děti, jaké to asi pro ně bude trauma, no prostě jsem šílel. Nakonec jsem se ovládl a zastavil dle pokynů policisty u krajnice. Přišel k autu, stáhl jsem okénko a on povídá: Pane, prosím vás, nemáte náhodou kanystr s benzínem? Nebudete tomu věřit, ale nám došel zrovna tady, uprostřed ničeho. S radostí, že se zastávka netýká nás, jsem vystoupil a šel ke kufru, kde ovšem spala naše dcerka. Pomalu jsem otvíral víko, dítě naštěstí stále sladce spinkalo, tak jsem jen lehce odstrčil její nožičku, abych dosáhl na kanystr a rychle kufr zase zavíral. Policista říkal, ať ho nezavírám, že si jen odlije do nádrže a zbytek vrátí; hned jsem řekl, jen ať si ho nechá a třeba zas oni někdy na silnici potkají řidiče s podobným problémem a bude se jim hodit. Nakonec souhlasil, že je to ode mne moc hezké gesto a i s kanystrem zmizel ve tmě. Za tu chvíli jsem propotil košili a vyzkoušel všechny modlitbičky, co jsem z dětství znal, jen aby to trápení už skončilo a hlavně, aby se malá nevzbudila nebo aby některé z dětí nezačalo o ní hovořit. Naštěstí se tak nestalo, já nastoupil, nastartoval a pokračovali jsme v cestě k domovu. Domů jsme již dojeli v pořádku, ale na tenhle výlet snad nikdo z nás do konce života nezapomene.

  2. 6 dokončení napsal:

    Sakra, co teď. Policista se blížil a ten druhý obcházel auto. Až teď jsme si všimli, že jsou v plné zbrojní. Samopal přes hrudník nás docela vystrašil. Prckové vykulili očka a ani nedutali. „Dobrý večer pane řidiči, Vaše doklady prosím“ řekl ten první a ten druhý nám svítil do obličeje. Manžel vytáhl doklady a podal je policistovi. „Paní je manželka? zeptal se a manžel jen přikývnul a dodal, “ v zadu jsou naše děti.“ Policista pokýval hlavou a vrátil doklady. „V kufru nikoho nemáte? dodal už pobaveně a mi se nezmohli ani na slovo. „V pořádku jeďte, a nikde nezastavujte, utekli dva nebezpeční trestanci, tak pro jistotu.“ Manžel poděkoval a startoval tak rychle, jako by nám za patami hořelo. Uf tak to bylo o fous. Rozesmáli jsme se všichni najednou až nám tekly slzy. Jen to naše malé zlatíčko v kufru krásně spinkalo až domů, kde jsme jí přenesli do její postýlky.

  3. 5 dokončení napsal:

    Manžel jako obvykle zachoval chladnou hlavu, děti vzadu na sedadle stejně už podřimovali a to čtvrté v kufru tvrdě spalo, takže manžel v klidu svém vlastním zastavil, dal ke kontrole řidičák i technický průkaz a na dotaz zda je vše v pořádku odpověděl samozdřejmě, že ano a do toho začalo chrápat jedno z našich dětí, tak policista asi také otec, řekl tak frčte a šťastnou cestu. No to víte, že my odfrčeli a duchu jsem velebila naše známé, že jsme se tam tak dlouho zdrželi, protože jet za světla domů tak by nám to tak určitě neprošlo.

  4. 2 dokončení napsal:

    Nejprve manžela napadlo,že by šlápl na plyn a ujel.Syn přidal nápad že policajta přejedeme.No oba dva nápady jsem zavrhla a tak nám nezbylo nic jiného než zastavit.Byla ve mě malá dušička a již zaznělo“Pane řidiči silniční kontrola připravte si řidičský průkaz a doklady od vozidla“
    A potom se do okénka naklonila známá tvář „Nazdar Vašku co to máš za nový fáro?“ Usmíval se na nás náš soused.
    „Kde jste byly rodinko,a kde je malá princezna?“
    Z velkého vypětí jsem se začala strašně smát a manžel začal popisovat co nás všechno potkalo………

  5. 3 dokončení napsal:

    Policista zjistil, že je nás v autě o jednu osobu víc a navíc ještě v kufru. Byl neoblomný a pokuta 2000,- za to jistě nestála. Pozdě bycha honit, kdyby se to mělo někdy opakovat, určitě bychom se zachovali jinak. Buď by jeden člen rodiny jel domů vlakem nebo to udělat tak, že bychom jeli v pěti lidech, popojeli pár kilometrů, jednoho člena vysadili a vrátili se pro šestého a jeli dál. Tak bychom pokračovali až domů. Cesta by se sice prodloužila, ale beze strachu, že dostaneme pokutu. Jsme poučeni. Vše se dá vyřešit bez porušení předpisů.

  6. 4 dokončení napsal:

    I děti na zadním sedadle pochopily závažnost situace a všechny najednou zmlkly. Sedíme a jako uhranutí sledujeme policistu, který se s blikající baterkou blíží k našemu autu. Manžel vypnul motor a stáhl okénko. Policista se k němu naklonil a zeptal se.
    „Pil jste před jízdou, pane řidiči?“
    Manžel v očekávání problémů jen mlčky zavrtěl hlavou.
    „Výborně,“ pokračoval policista. „My také ne, ale přesto máme problémy. Můžete nás vzít do vleku a odtáhnout k benzínce? Je to jen pár kilometrů.“
    Manžel na policistu chvíli hleděl a nechápal, co po něm chce. Pak vystoupil z auta kráčel dozadu ke kufru auta. Policista mu podal lano a mrkl po pootevřeném kufru, ze kterého se ozývalo neidentifikovatelné funění.
    „Vezete si pejska?“ zeptal se pak přátelsky.
    Manžel opět jen mlčky pokývl hlavou, a sklonil, aby připevnil vlečné lano pod autem. Policisté nasedli do svého auta a obě auta se pomalu rozjela.
    Benzínka byla opravdu nedaleko. Zatočili jsme na parkoviště a policisté se s námi přátelsky rozloučili. Při výjezdu z parkoviště jsme zastavili, dávali jsme přednost ostatním jedoucím autům. A já koukám, jeden z policistů za volantem, druhý tlačí auto ke stojanu. Ona jim normálně došla nafta!
    Náhlou úlevou jsem se začala smát. Nejen že nám prošlo dítě v kufru, cizí auto, ke kterému jsme si zapomněli přebrat i doklady. Ono se nakonec ukázalo, že i policisté jsou docela normální lidi, kteří si zapomněli třeba jen natankovat 🙂
    A dcerka se vůbec neprobudila, spala celou cestu až domů.

  7. 1 dokončení napsal:

    Co se dá dělat, musíme zastavit.
    Zaznělo známé „pane řidiči, doklady…….“ To bylo ještě dobré. Doklady od auta jsme měli, tak to prošlo v pořádku.Horší bylo, když se policajt začal rozhlížet po autě. Ale přišla nečekaná záchrana!
    Než si uvědomil, kolik nás cestuje, tak dcerka začala tak strašně nahlas plakat, že policajt zasalutoval, vrátil nám doklady a ještě nám popřál příjemnou cestu.
    To jsme měli opravdu štěstí, jinak se to nedá napsat.
    Ještě nikdy se mi vřeštění naší dcerky nezdálo být tak krásné, jako tehdy v tom autě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *