Search

Dokončete příběh č. 2 /2017 – ukončeno

Nemusí být pátek 13tého

Pocházíme z malého města a díky všem možným úpravám a snižování stavů v zaměstnáních, u nás zrušili nemocnici.

Všichni jsme byli zoufalí, co bude dál. Přece jenom nejbližší lékaři a nemocnice jsou od nás vzdáleny kolem 30-ti kilometrů. Dříve jsme tu byli spádovou oblastí a tak poměrně dost lékařů sídlilo se svými ordinacemi právě ve zmíněných prostorech. Bohužel se nedá nic jiného dělat, než se musí za lékaři rozjet jinam. Ovšem ani to není nejsnadnější, jelikož stavy se nerušily jen na podnicích a obchodech, ale s nimi i dopravní spoje.

Ještě mám štěstí, že vlastním řidičský průkaz a konec konců, už také nějakou řádku let jezdím, tak i zkušenosti.

Celý týden pršelo. Dnes se po dlouhé době vyklubalo sluníčko a byla krásná modrá obloha. Proč nespojit návštěvu lékaře s nějakým pěkným výletem. Domluveno a vyrážíme do velkoměsta. Cesta je klidná, zpíváme si, vyprávíme, hrajeme slovní fotbal. Je nám fajn. Před námi jede starší zelené auto značky Moskvič. Vůbec se mi nelíbí, jak jede, jakoby řidič byl snad opilý. Chvíli je moc napravo, pak zase skoro v protisměru. Jsem rozhodnutá, až bude možnost, předjedu ho, protože stejně jede chvíli pomalu chvíli rychle. Napadla mě myšlenka, co když je tomu řidiči nějak zle a přemýšlela jsem, jak by se mu vlastně mohlo pomoci, kdyby náhodou…. Přijíždíme na přehlednou rovinku a já jsem rozhodnutá, teď je ten pravý okamžik. Dám blinkr, podívám se do zrcátek a vyrážíme vpřed. Ovšem starý pán se rozhodl, když my byli na stejné úrovni jako on, že mu silnice nestačí a z nepochopitelných důvodů do nás narazil. Autíčko bylo nárazem odhozeno na krajnici v protisměru, kde dostalo smyk na jemném štěrku. Snažila jsem se vrátit zpět na vozovku, což by se mi i povedlo, kdybych se na druhé straně neodrazila od dalšího auta, které tam údajně zastavilo. Od toho jsem se znovu odrazila a bohužel už jsem takové štěstí neměla. Auto je plné dětí a já jen zoufale vykřikla: „Děti držte se, tohle už nezvládnu…….“ Krajnice byla příliš měkká a my se vřítili do příkopu. Poměrně dost hluboký příkop byl jak tobogán. Auto se po boku řítilo dál…….

Zde už necháme prostor pro vaši představivost.
Dokončený příběh by měl smysluplně navazovat v délce cca půl strany A4.
Soutěž platí pro registrované a schválené uživatele dle pravidel.
Konec soutěže bude 11. 3. 2017.
Hlasování proběhne průběžně dle přidaných článků a bude ukončeno 20. 3. 2017.

Výhry pro zapojené:
30 bodů – za přidání a dokončení příběhu v komentáři
200 bodů – pro výherce podle vašeho hlasování

Každý registrovaný uživatel může hlasovat maximálně 2x.

Zde můžete hlasovat

[poll id=”9″]

Gratulujeme

Výherce podle hlasování – dokončení č. 2 – veruska

200 bodů bylo připsáno


Jak bude reklama vypadat?
-
Zde můžete mít reklamu napořád jen za 90 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup



3 x komentováno u “Dokončete příběh č. 2 /2017 – ukončeno

  1. 3 dokončení napsal:

    V tom jsem v dálce v trávě před námi zahlédla se něco mihnout.
    “Betonový můstek”, uvědomila jsem si v šoku, “to je můstek ze silnice přes příkop na pole!”
    Vysoká neposečená tráva rychlost auta zpomalovala, ale stále byla příliš veliká.
    Stačila jsem si pomyslet – “A teď bude konec!, ” ještě jsem pohlédla do zpětného zrcátka na děti a …
    Drnc, drnc. Nebyl to můstek. V tom místě zřejmě před časem došlo k sesutí půdy, nebo tam snad někdo vysypal nějaký odpad. Naštěstí přesně na tu stranu, co jsme potřebovali. Hrbol auto nadhodil a to se postavilo na všechny čtyři. Už opět jsem mohla kroutit volantem, šlapat na pedály a brzdit. Zastavili jsme. Seděla jsem dál zkroucená za volantem, neschopná promluvit či se pohnout.
    Děti leknutím taky ani neplakaly.
    Až po chvíli jsem uslyšela hlasy, to se k nám dovnitř dobývali záchranáři.
    Zrovna jeli kolem, a když viděli srážku a náš následující let příkopem, na fleku otočili a jeli zachraňovat. Ani nechtěli věřit, že jediné zranění si odnesl dceřin plyšový medvěd. Vypadl jí totiž pootevřeným oknem ven a následovně ho někdo z čumilů rozdupal.
    Když k nehodě přijela policie a dala nám řidičům dýchnout, už jsem věděla, proč ten druhý silnici tak šněroval. Měl skoro tři promile.
    Pak se mi hrůzou udělalo slabo ještě jednou. To když mne policista vedl k dětem, které na mne čekaly a seděly na něčem v příkopě kousek před naším autem.
    Byl to pevný betonový můstek, výjezd ze silnice na pole. Auto se mi podařilo zastavit pár metrů před ním.

  2. 2 dokončení napsal:

    Řítilo se dál, ale naštěstí už ne takovou velkou rychlostí, s jakou jsme do něho spadli. Připadalo mi to jako celá věčnost, než se zastavilo. Děti brečeli a já najednou seděla nehnutě za tím volantem jako omráčená. Bylo to několik vteřin, ale zase jako celá věčnost. Najednou jsem se vzpamatovala, začala jsem kontrolovat děti, jestli se jim něco nestalo.
    To už k nám přibíhali nějací lidé a pomáhali nám z auta. Někdo zavolal policajty a sanitku. Ta za chvíli přijela a lékař prohlédl děti. Až na nějakou tu bouli a otřesný zážitek se jim naštěstí nic nestalo.
    Dorazili také hasiči a vytáhli nám auto ze škarpy. To bylo naštěstí pro nás zabořené v blátě a proto v té škarpě zastavilo.
    Dodnes myslím na to, že při nás stáli všichni andělé, protože jinak to mohlo všechno dopadnout daleko hůř.
    Od té doby už si dávám pozor, koho předjíždím.

  3. 1 dokončení napsal:

    Byla to ošklivá situace a vědomí, že se dětem něco stane, mě vybičovala k tomu, abych udělala všechno možné a auto se nedostalo na střechu. Snad při mě stáli všichni andělé a já ze všech sil dokočírovala auto až do pole. Příkop totiž u jedné z cest skončil a tak jsme se ocitli na poli. Dětem se nic moc nestalo, spíše byly vyděšené. Bylo velké štěstí, že jsme byli všichni připoutaní a tak nikdo z nás nemohl ze sedaček vypadnout. Dobré pro nás bylo i to, že zrovna jela okolo místní policie, která zařídila odvoz na vyšetření do nemocnice, a začala s vyšetřováním, kdo to všechno zavinil. Člověk nikdy neví, co se může stát, koho na silnici potkáte, ať už zbrklého řidiče, či pomalého. Oba jsou určitým neštěstím pro ostatní řidiče. Dávejte na cestách na sebe velký pozor a všude je šťastnou cestu.

Napsat komentář