Horami pro zdraví

Naše dcera trpí astmou.

Kdo má v rodině astmatika ví o čem mluvím. Je to peklo. Když začne něco kvést, tak prokýchá den i noc. A né jednu. Manželka to vždy řešila tím, že si vzala dovolenou a jela s ní na hory.

Nebrala žádné lyže ani saně

Většinou jen věci na túru a těch pět nebo šest dní s dcerou prochodila po horách. Já jsem si doma od nich odpočinul. Jenže letos to bylo jiné. Manželka se na mě culila už týden před plánovaným odchodem a mě nedošlo, že ve vzduchu je zrada. Pak to přišlo. “Šéf mi nedá dovolenou”, řekla. Bylo rozhodnuto, jedu já. Vykroutit se z toho nedalo. Dcera měla oči jak slzavé údolí a nos dvakrát tak větší. Po nejdelším autobusovém cestování jsme vystoupili v nejzapadnutější horské vesnici. Přesto jsem byl překvapen vlídností personálu, který nás ubytoval tak, jako vždy mou manželku s dcerou už několikrát před tím. I když jsme byli na místě kde lišky dávali dobrou noc, přece jsem si toto místo hned oblíbil. Hlavně ten klid.

Dcera, se ze žáby začala měnit v princeznu

Začali jsme chodit na túry do okolních lesíků a hor. Těch hor tam moc nebylo ale výškové převýšení pro mou chatrnou fyzickou kondici stálo zato. Vždy jsem si připadal, že lezu na Everest. Nejkrásnější na tom byl ten ranní čistý vzduch, kdy ještě na botech byla rosa a jemný opar se zvedal z lesů a louk. Co nadělám, ta naše příroda je opravdu krásná. V poslední den před odjezdem můj miláček vypadal tak, jak jsem ji znal. Dcera byla šťastná a dobře se jí dýchalo. Nechtělo se jí ani balit a jet domů a já se jí nedivil. Horská chata a horský vzduch neudělali dobře jen jí ale i mně. Moje baterky se dobily.

Personál nás odvezl na autobus a rozloučil se. Bylo mi jasné, že nejlepší by tady bylo zůstat. To se však nedalo. Ale věděl jsem, že tady nejsem naposledy. Cesta uběhla kupodivu rychle a já se vrátil zas do práce. No stále vzpomínám na nádherný horský kraj.

5 komentářů: „Horami pro zdraví

  • 9.9.2017 (22:33)
    Permalink

    Není na pohled z výšky, kdybych mohla, hned bych se vydala někam toulat se po horách. Miluji ten výhled do krajiny.

    Reagovat
  • 9.9.2017 (10:20)
    Permalink

    Já jsem alergická pomalu na všechno. Nejvíc na pyl a prach. Když jsme třeba sušili seno, tak to nikdo neřešil. To byla prostě rýma ze sena a hotovo. Tak to na vesnici prostě je.
    Ona to byla alergie na seno, ale jinak jsem byla v pohodě. Až jako starší se to zhoršilo a prskám doteď. Tak si vezmu Zirtec a on mi pomůže. Ale astma už by bylo horší.

    Reagovat
  • 3.12.2016 (19:55)
    Permalink

    Astmatik nejsem, ale na horách se dýchá opravdu lépe, někdy se mi až točila hlava z toho krásného voňavého vzduchu. Teď už tam nevylezu a tak jen smutně koukám z balkona na Javorový vrch a říkám si, jak tam bylo fajn. My tady na Těšínsku opravdu poznáme ten veliký rozdíl.Když jsem poprvé koukala z Javorového na Těšín, nemohla jsem pochopit v jakém smogovém oparu bydlíme.

    Reagovat
  • 3.12.2016 (18:53)
    Permalink

    Můj syn je silný alergik na pyl a pod. Zdravotní stav se mu “kupodivu?” hodně srovnal, když se přestěhoval do Prahy. Ale na hory a kopce nedá dopustit. Jednou – dvakrát do měsíce někam vyráží s kamarády na toulky 🙂

    Reagovat
  • 19.10.2016 (15:01)
    Permalink

    Astma – kdo to v rodině nemá, neví, co to je…. syn měl dokonce i “foukátko”, pořád jako by v krku něco měl, stále jen ehm ehm. Vždy na jaře a na podzim nastydl a rýma nebrala konce. Zajímavé je to, že za pár let přibral 12 kg, je teď spíš při těle, než hubený, ALE – astma se “ztratilo”, neví, co je rýma … dokonce doktorka mu řekla, že je to tím, že přibral… asi ano. A to ani na hory nejezdí.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *