Máme doma psa.
Malého, zrzavého uličníka, můj zdroj radosti, starostí, lásky. Prostě zvíře domácí. Přesto, že má k výběhu k dispozici celý velký dvůr, každý den mne netrpělivě očekává u dveří, abychom už konečně šli na procházku. Chodíme večer,  v době těsně před setměním. To proto, že po naší trase běžně jezdí cyklisté, maminky s dětmi, spoustu jiných pejskařů, a občas si tudy zkracují cestu i osobní auta. Večer už je provoz mírný a tak si můžu dovolit pejska pustit z vodítka, aby se proběhl podle své chuti a nemusím mít obavy, že vběhne někomu pod kolo či zapříčiní vystrašený dětský pláč.

Náš pes je džentlmen.

Například scházím s ním od domu, a před námi uprostřed chodníku kočka. Nic moc velkého, taková murinka. Sedí, hledí na psa a ani se nehne. Pes se k ní napřed radostně rozběhne, ale pak zaváhá. Zastaví se a z dálky kočku chvíli pozorně sleduje. Pak zřejmě usoudí, že strachy ztuhla, tak ji obloukem oběhne – asi aby ji nepolekal ještě víc –  a jde si dál za svým. Tak se to opakovalo už několikrát. Jenže poslední dobou se jeho „džentlmenství“ ještě stupňuje.


Chodíme většinou pořád stejnou trasu. Pes si vždycky napřed očichá své mailové schránky a nějaké zprávy taky připíše. Pak ještě něco oběhne, vykoná, co musí a zastaví se. Chodník je z jedné strany obrostlý stromy a keři, za kterými teče potok. Z druhé strany je louka, pak trať a hned za ní domy, žádná samota. Ale pejsek zřejmě usoudil, že mi hrozí nebezpečí a chce domů. Lákám ho na piškotek, vyhrožuji, vždycky popoběhne a zase si sedne. Prostě on po tmě chodit nebude a basta.

Dnes jsme šli na procházku do lesa, je to jen o kousek dál. Potřebovala jsem vyfotit nějakou louži a v okolí momentálně žádné nejsou. Samozřejmě jsme vyšli dřív, svítilo nám i sluníčko. Jenže ouha. Pejsek cestu sice zná, už jsme se tam byli několikrát projít, ale dnes… Kousek popoběhl a zastavil se. Nalákala jsem ho na piškotek a tak zase ušel asi tři metry. Někde něco písklo – pes si sedl a málem si hlavu vyšrouboval ze závitů, jak jí točil ze strany na stranu.

„Tak přece pojď, potřebuji tu fotku,“ domlouvám mu. Pes sedí, ani se nehne a kouká na mne. Zase někde něco zacvrlikalo. Zrzek se zvedl, otočil se a mazal domů.

Zavolala jsem na něho, sedl si uprostřed cesty a upřeně mne pozoruje. Pohledem mne vyzývá, ať se k němu připojím, že přece v lese není bezpečno. Znovu jsem ho na piškotek nalákala k sobě, popošli jsme, a sláva, louže. Nic moc, ale přece jen je to voda stojatá. Udělala jsem pár fotek a koukám po psu. Kde ho pro pána krále mám? Vždyť byl tady, těsně vedle mne. No kde by byl. Očichává si keře na zpáteční cestě, už asi tak padesát metrů ode mne, při tom neustále kontroluje okolí a dává si pozor, aby mne neztratil z dohledu. Museli jsme se vrátit, pes jinak nedal.

Tak teď nevím. O koho měl ten můj malý zrzavý mazel takový strach?
Matylda.

10 komentářů u „Jdeme s pejskem na procházku“

  1. matylda napsal:

    Tak vám můžu napsat, že mne (sebe( pejsek zachraňuje pořád. Nedá se jít někam na procházku, všude je sníh a bláto nebo náledí. Chodíme jen kolem potoka a taky je tam hodně ledových míst. Pes jde, pak mu asi uklouznou nohy, otočí se a maže domů 🙂

  2. babicka11 napsal:

    Kamarádka má docela velkého pejska, ani nevím, co to je za rasu, moc se v tom nevyznám. Říkala, že s ním chodí hodně ven a že je poslušný, i když vidí cizího psa nebo kočku. Tak takhle jednou šla, koukala okolo a psa si moc nevšímala a bum – byla na zemi a ještě k tomu v chroští. Pes totiž uviděl holuba a mohl se zbláznit, trhl nečekaně sebou a ještě štěstí, že byl na vodítku, které pevně držela. Asi by holub nepřežil. Takhle to odnesla mírně odřená ruka. Jak je vidět, i hodný pes udělá takovou věc, že se najednou rozběhne…

  3. vita1980 napsal:

    asi ne nadarmo se říká, že zvířata mají šestý smysl a nebezpečí vycítí dříve než člověk….

  4. pavlina69 napsal:

    zvířata občas cítí něco o čem mi nemáme ani páru,tak je lepší že jste poslechla

  5. veruska napsal:

    Ten váš pejsek se mi líbí. A proč by měl pořád poslouchat paničku, když může taky někdy poslouchat panička jeho?
    Ale vážně, věřím, že cítil nebezpečí a tak se chtěl vrátit. Něco se mu prostě nezdálo, tak nač riskovat!!! Hodný pejsek!

  6. bobalka napsal:

    Dala bych na intuici psíka, možná tam opravdu hrozilo nějaké nebezpečí. Moji psi mě také varovali a kolikrát se to vyplnilo.

  7. matylda napsal:

    Já si spíš myslím, že měl strach sám o sebe a mne nespouštěl z očí proto, abych ho v případě potřeby zachránila 🙂

  8. blaju napsal:

    asi se mu tam něco nelíbilo

  9. babicka11 napsal:

    Chytrý pejsek, co by dělal v lese, kde jsou samé rušivé elementy. Asi měl strach i on sám, nejen o paničku :-).

  10. velkadovol napsal:

    pěkný pejsek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.