Krásné slunečné pondělí.

Přece nebudeme zahálet doma. Tak kam dnes vyrazíme? Tak nápadů je víc, než dost, jen trochu problém, je pondělí a všude na památkách je zavřeno. Nějak se nemůžeme domluvit kam. No co, třeba nás cestou něco napadne.

Benzínka je naše první zastavení. Natankovat je vždycky to prvotní. Nikdy totiž nevíte, kam se dostanete a nemusí tam zrovna poblíž být zdroj.

A cíl opět nejistý, nemůžeme se vůbec rozhodnout. Napravo, nalevo, kdo ví, kde to dneska zapíchneme. Je to jasné, uděláme si jen tak výlet a uvidíme. Směr vede do Netolic.

Netolice jsou jedno z nejstarších jihočeských měst. Leží mezi Prachaticemi a Českými Budějovicemi. Je tu moc krásně. Město je tak ve zvlněné krajince, která se obklopená rybníky. Mají tady svojí pekárnu, která byla vždycky vyhlášená, tak alespoň koupíme domů pořádný kulatý chleba.

Netolice si zažily své. Třeba za třicetileté války byly dobyty a vypáleny. Ze 143 domů bylo spáleno 107 a také obyvatelstvo bylo převážně vyvražděno. Hodně těžko se z toho město dostávalo zpět do rozkvětu. To až snad teprve v 18. a 19.století byly postaveny nové školy, radnice, železnice a další instituce.

Zastavili jsme u rybníku Mnich. Jeho založení sahá snad až k 15. století. Jsou zde cenné kamenné mosty a na jednom je umístěna socha Jana Nepomuckého. Jak jdeme tak přes most, tak se díváme na věž radnice. Chvíli se dohadujeme, že ta věžička nějak padá, ne? To zaslechla paní, která šla okolo. Ouvej, velmi upovídaná :D.
„Tak to vám mohu říct naprosto přesně, já tam totiž pracuji a opravdu padá.“
A povídá a povídá a já se v motorkářském obleku ztrácím ve vlastním potu. Načež můj milovaný manžel chtěl rozhovor ukončit, což ovšem byla osudová chyba.
Pronesl větu: „Chudáci úředníci, to jim padaly tužky ze stolu.“
V tomto prostoru totiž sídlí místní Městský úřad. To ovšem dalo další podnět k vysvětlení. Tak jsme se ještě dozvěděli, že dělali podlahy a stropy a narušili statiku. Přestávám vnímat další dramatickou událost, jak to museli rychle evakuovat a krok za krok se přesouvám k motorce. Snad už to pochopí…
Sláva pochopila a my se mohli přesunout na náměstí a projít si celé městečko. Musím říct, že jsem byla mile překvapena. Bylo to stejné, jako bychom navštívili nějakou historickou památku.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, vystavěný v druhé polovině 13. století v gotickém slohu. Hlavní oltář je z roku 1634. V rámci rekonstrukce roku 1997, získala věž zcela novou báň.
Škola byla vystavěná v místě dvou starších škol r. 1863. Architektonicky velmi výrazná dvoupatrová školní budova v neogotickém slohu je citlivě vsazená do komorního prostředí. Vůbec jsem nevěřila, že je to škola, nádherná budova.
Radnice, neorenesanční monumentální stavba, dominuje prostoru náměstí. Byla vystavěna počínaje rokem 1869.
Kašna na náměstí z roku 1677 je z dílny českokrumlovského kameníka Jiřího Plánského. U barokní kašny s chrliči byla roku 1879 slavnostně vysazena pamětní lípa na počest stříbrné svatby císaře Františka Josefa I.
Barokní špýchar sloužil podle ústní tradice jako solnice. Objekt odsouzený k zániku byl v letech 1996 až 1997 zachráněn a zrekonstruován.
Prošli jsme skutečně hodně míst a budov, které stály za obdivování. No zkrátka opravdu jsme si to užili a pár foteček přivezli i vám.
Ale je čas se odebrat k domovu a taky si užít jízdu, dokud je hezké počasí. Tak zase příště :).