Search

Pokračujeme dál v našem cestování

Čeká na vás mnoho dalších koutů naší republiky, kterou jsme projeli na dvou kolech

Ačkoliv byl dnes poměrně mrazivý a takový dost nevlídný den, mě zahřály u srdce fotografie z našeho cestování. Kdo pravidelně četl naše příspěvky, tak zjistil, že jsem se delší dobu odmlčela. Nebylo to tím, že bych neměla o čem vyprávět, ale spíš o tom, že se přihodilo něco, co mě na chvíli zastavilo. Všem dlužím vysvětlení a myslím si, že teď je ten pravý čas. Nejen na vysvětlení, ale zároveň na tlustou čáru a další pokračování, vždyť všechny fotografie jsme dělali pro vás, věrné čtenáře.

Všechno se odehrálo na podzim loňského roku. Krásný slunný den byl naprosto ideální na malou projížďku po Šumavě. Je totiž moc krásná, když je oděna do podzimních barev a barevné listy jí tvoří nádherný jedinečný šat. V záři slunce se pak odráží tekoucí voda a poslední květinky dávají sbohem letním dnům.

První a poslední zastávkou bylo tankování na zdejší čerpací stanici, kde jsme si dali kávu a krátký odpočinek. To jsem ještě vůbec netušila, že mě čeká ještě pořádně dlouhé odpočívání. Sluníčko pěkně vyhřívalo záda, ale byl čas nasadit přilbu, rukavice, nastartovat a vyjet. Skutečná krása se nám odkrývala v údolích.

Výhoda intercomů je čistá komunikace s druhým jezdcem, i když jste od sebe kousek vzdáleni. Tak si můžete vzájemně vyměňovat pocity z jízdy nebo okolí přírody.

Najednou v místech, kde by to skutečně nikdo nečekal, v lesích, se vynořil kamion. Jen v zrcátku jsem viděla, jak vybral zatáčku a je v těsné blízkosti za mým manželem. Napadlo mě, že bude lepší mu za můstkem uhnout, není nic příjemného, když se na nás tlačí. Než jsem to ale stačila vůbec domyslet, silnice jakoby ztratila svoji pevnost. Během chvíle jsem se propadla do stoky, která mě bohužel nepustila nijak ven.

Vše se odehrálo velmi rychle a z jejího sevření jsem se dostala následným nárazem a saltem i s motorkou do vzduchu. Vteřiny, chvíle letu a tvrdý dopad. Jen slyším svoje jméno a nemůžu se nadechnout. Jen mě napadá, že to bude v pořádku, vždyť musím zítra do práce….

Během chvíle u mě klečí manžel a dává první pomoc. Jsem v dobrých rukou, vždyť je záchranář a také se jako profesionál nezapřel. Nevím jak dlouho jsem ležela na zemi, ale ty bolesti zad a rukou začínají být nesnesitelné. Záchranná služba mě po naložení odváží do nemocnice. Naštěstí uklidňující léky zabírají. Jsem unavená, ale pořád plná humoru. Ovšem i ten mě později přejde. Zlomené obratle hovoří za vše. K tomu se přidávají různé modřiny, podlitiny a další bolesti, poškození svalů a nervů. Léčba bude trvat déle, než si vůbec dokážu pomyslet.

Dlouhá cesta léčení je přede mnou a doposud ještě neskončila. Lidské tělo je příliš křehké. Několikrát jsem se ocitla na prahu beznaděje. Snažím se nevzdávat a bojovat. Neustále objevuji nové metody léčby o kterých se mi ani nesnilo a jsou dny kdy zase svítí to krásné slunce a s ním přichází i nová naděje.

Nedávno jsem se byla podívat na místě, kde se vše odehrálo. Rozpadající silnici opravili a zpevnili. Stoku zahrnuli a udělali nový kabátek nejen cestě, ale i okolí. Je to tu stále krásné. Možná se tady jednou zase projedu, kdo ví.

Nic méně mám pro vás spousty příběhů z našeho cestování, tak jestli budete mít chuť, můžete si je v zimním čase přečíst a možná se nechat inspirovat na výlet nebo pěknou dovolenou.

 

 


Jak bude reklama vypadat?
-
Zde můžete mít reklamu napořád jen za 125 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *