A je to tady. Naše stará Felicie pomalu supí do kopce a my si ji vezeme.
Držím to třesoucí se bílé klubíčko na klíně, hlazením se je snažím uklidnit a sama si nervozitou koušu rty. Nebyla jsem si jistá, jestli chci psa, u nás doma jsme měli vždycky jenom kočky (pokud tedy nepočítám mezi domácí mazlíčky i slepice).
Nakonec vytrvalé vyprávění manžela, jaký je pes přece skvělý společník, způsobilo, že se myšlenky na nejlepšího přítele člověka neodbytně dostávaly do mé hlavy kdykoliv v průběhu běžného dne.
Nejspíš tomu napomohl i pocit samoty z dlouholetého marného boje s neplodností. Ale za konečné rozhodnutí můžou dvě černé oči, které na mne jako roztomilé knoflíčky koukaly z inzerátu s nadpisem „Daruji štěně“. A tak si ji vezeme.
Podívám se na manžela, který se sám pro sebe usmívá a každou chvíli se blaženě culí na to malé vystrašené zvířátko krčící se v mé náruči.
A já už neváhám, vím, že jsme udělali dobře. Naše rodina se rozrostla o nového člena, a to fenku čistokrevného oříška.
Není to sice žádná princezna s rodokmenem, ale má jednu mnohem důležitější vlastnost – je naše.
Jitka
Je krásné mít pejska. Já si k tomu našemu Maxikovi chodím občas i požalovat o tom, co mě trápí a on mě poslouchá a občas mě olízne. Já se vypovídám, pomazlím se s ním a hned je mi líp.
Krásná je, a já vám přeji, aby jste s ní užili spoustu zábavy. Psi jsou nejúžasnější zvířátka.
S pejskem se člověku rozšíří život, prostě další člen rodiny. Jsou s ním starosti, ale ta radost a láska, kterou nám vracejí, jsou k nezaplacení. 🙂
Tak ať vám dělá jenom samou radost, je vidět, jak je krásná.