Náš příběh začíná když jsme si pořídili ježečka. Dali jsme jí jméno Bodlinka.
Takže naše bodlinka nám prvních pár týdnu utíkala z terárka než jsme si ho přizpůsobili. Jednou nám takhle opět utekla, cely den jsem ji hledala! V obýváku: za gaučem za skříněmi, v kuchyni za sporákem atd…
Nakonec jsem ji lákala na pamlsky doprostřed místností a číhala jsem. Stále nic!
Už jsem se bála nejhoršího a to, že ji najdu po čuchu.
Naštěstí jsem večer uklízela prádlo a najednou slyší takové divné škrabkání.
Chodím po pokojích a posloucham. BINGO!
V ložnici, v komodě. Bodlinka si vlezla do skříňky kde máme deky takže se tam pěkně zachumlala a cely den spala. Jelikož jsou ježci noční tvorové. A večer když dostala hlad chtěla jít ven. Jenomže skříňka byla zavřená.
Byla jsem ráda že jsme jí našli!!!
Eva
Ježečci jsou roztomilí, mě takhle po bytě putovala želva, kolik roků si prostě chodila volně po bytě, na podzim zalezla a když se blížilo jaro, zase vylezla. Taky křečky jsme honili po bytě, když utekli z klece. Většinou v noci jsem je ulovila, když byl klid a já slyšela, jak někde škrábou.
Ježečka jste našli venku, nebo se dá koupit? Říká se, že každý ježek má blechy :-), ale to jde odstranit…Mě stačí, že se tu a tam objeví jeden nebo dva na zahradě….