Každý pátek k nám jezdí Terezka rovnou ze školky, vždycky se těší, že tu bude spát a budeme spolu něco podnikat.

Ať už je to cesta na nádraží, jízda vlakem na náměstí a pak autobusem dvě stanice zpět, nebo vytváření nepečeného dortu, co jí také baví.

Malování a různé hry má také ráda a naučila se hrát i šachy. Zná figurky a ví, jak se kterou táhne a na co si dát pozor. Je zvídavá a na všechno se ptá „proč“ už odmalička. Jsou to někdy otázky, kdy ani nevím, co odpovědět. Třeba, proč je tma a kde je sluníčko, co je mlha, kdo postavil Eiffelovu věž, proč není tulipán modrý…..

Ráda pomáhá s nádobím i s luxováním, prý „babi, já ti vyluxuji, když máš to koleno“ , nebo „udělám si pití sama, ať nemusíš vstávat, já to zvládnu“ … Přijíždí i Nikolka, prý aby si měla s kým hrát a to je tu potom veselo.

Tento pátek ale Terezka vyměnila den za čtvrtek, aby tu mohla být do rána, neboť v sobotu měla jiné plány a ráno vstávala brzy.

V Dolních Chabrech u Prahy v Drahaňském údolí se konala Velká cena Gustava Peši – jarní běh na 100 m pro předškolní děti.

Vloni se umístila jako pátá a letos získala bramborovou medaili za 4. místo ze třinácti závodnic. Jednalo se o vteřiny, a kdyby některé děti nevyběhly dřív ze startu, mohlo být umístění lepší. Jenže se jednalo o děti a tak to nikdo neřešil. I tak ale byla ráda, že se zúčastnila, a bude prý závodit dál. Příští rok to bude ale už trať na 300 m. Prý bude trénovat, tak uvidíme.

Kategorie: Předškolní dívky (2013-2018) – 100 m

Pořadí-příjmení jméno—–nar.——číslo—-čas poř.

1…….Míčková Karolína…..2014……..4…….00:00:23

2…….Doležalová Tereza…2013…….36…….00:00:24

3…….Pečkanová Julie…….2013…….37……00:00:24

4…….Janíčková Tereza…..2013…….33……čas nenapsali

Po obědě měla ale důležitější úkol

V dubnu se konají zápisy do prvních tříd a děti zahajují povinnou školní docházku. Tak došlo i na Terezku, která letos dosáhne šesti let. Paní učitelka si s ní povídala asi půl hodiny. Všude se píše, že před nástupem do první třídy nemusí dítě umět číst, psát ani počítat, přesto se měla podepsat, přečíst písmenka i číslice. Následovaly barvy, tvary, poznání zvířat, s kterými zeměmi sousedí naše země, jméno a příjmení svoje, rodičů, prarodičů, bydliště, data narození svoje, rodičů, dny v týdnu, měsíce, znát hodiny…..

Nevím to určitě, ale mám takový dojem, že ty nároky na děti jsou daleko větší, než když jsme chodili k zápisu s našimi dětmi. Řekli prostě, jak se jmenují a byli zapsáni. Teď musí na výsledky čekat celý měsíc, zda bylo dítě přijato, či ne. Věřím, že přijata bude, uměla na všechno odpovědět, do školy se těší, hlavně prý na to, až bude umět „normálně“ psát, a ne jen tiskacím písmem.

Tak snad se s touto životní změnou rychle vyrovná a bude mít nové kamarádky.
Přijela nám to všechno vyprávět a mně nedalo, než se s vámi o to podělit.