Napadl mě námět na článek při cestě autobusem.
Seděla tam maminka s asi šestiletým chlapcem. Byl neposedný, celou dobu kopal okolo sebe nohama a občas trefil paní, co seděla vedle. Ta jen uhýbala a pak řekla mamince, ať chlapci vysvětlí, že se to nedělá. Ta jen pokrčila rameny, a řekla, že má dítě volnou výchovu. Všichni okolo mlčeli, jen takové pohledy si vyměnili.
Myslím, že tzv. volná výchova není moderní výchovou v podobě nevychovaností dítěte. Také zní lépe a moderně slovo hyperaktivní místo nevychovaný.
Pokud bylo dřív dítě hodně rozpustilé až drzé, a muselo se napomenout víckrát a nepomohlo to, dostalo na zadek. Dnes se řekne, že je dítě hyperaktivní a nedělá s tím nikdo nic. Pak se nemůžeme divit, co z takových dětí vyroste, kriminalita stoupá ve věku dvanáctiletých a mladších….proč asi? Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu a jakási nezvládnutá role vychovat svoje dítě, leccos napovídá. Většinou, jací rodiče – takové děti, píši většinou….,pokud se nechytí špatné party, ale zase – většinou ne, pokud jsou vychované.
Dříve bylo běžné bydlení s rodiči v domě, dnes se to tak často už nevidí.
Mladí mají sice víc svoje soukromí, ale není nad zkušenosti svých rodičů při výchově dětí. Dnes jsou babičky a dědové jen na hlídání, a někdy ani to ne. Prostě řeknou, že nejsou hlídací babičky, i když věk na to už mají. Když bude dítě špatně připraveno do života, tak se to rodičům všechno vrátí.
Jsou rodiny, kdy by je nenapadlo dítě třeba odměňovat za to, co by mělo udělat samozřejmě. Myslím tím peněžní odměny, pochvaly ano. Když bychom děti odměňovali penězi za všechno, budou to vnímat tak, že zadarmo nehnou ani prstem, že prostě není důvod cokoli dělat. Málokteré dítě má radost, když musí doma něco udělat, ale mělo by se zapojit do určitých povinností. Pomáhat třeba s nádobím, vynést odpadky, máma přece také není služka, aby dělala všechno sama. To by se mělo udělat v době, kdy ještě dítě opravdu chce pomáhat, třeba už od tří let. Mít trpělivost a dítě pochválit je důležité. Tímto přístupem dítě motivujeme k tomu, že pokud něco pomůže udělat, bude pak více času na hraní her. Dobrý příklad v rodině je nesmírně důležitý pro správný vývoj dítěte.
Existuje hodně publikací, jak vychovávat svoje děti a přicházejí také z ciziny, hlavně z Ameriky. Tam rodiče v podstatě nezasahují do výchovy dítěte, tvrdí jim, že jsou to oni, co jsou nejlepší na světě. K dětem se chovají jako k osobnosti. Není potom divu, že děti neznají hranice, co mohou a co ne, k rodičům nevzhlížejí jako na autority. U nich se děti vychovávají prostě jinak, třeba v trestání, kdy tady dostane dítě pohlavek a nikdo se nad tím nezastavuje. Vztáhnout ruku na dítě, se v Americe považuje za selhání rodičů a ostatní to vnímají jako špatnou reakci na danou situaci.
Vše je v přístupu se zdravým rozumem, proto pokud něco i my od dětí chceme, nebudeme se bát poprosit tam, kde můžeme poručit…..
Co vy na to?
Co mi nedávno udělala vnučka. Něco se jí nelíbilo a plácla mě rukou. Tak jsem jí to hned oplatila. Ať vidí, co to obnáší. Ta pane koukala! Jsou jí necelé tři roky.
No když se to veme jednodušeji tak každý má v něčem pravdu, ale pak nastává ten okamžik, že záleží na rodičích jak budou postupovat, když měl syn tak tři roky )období vzdoru) tak v obchodě to jednu dobu byla s ním katastrofa, já byla z takové náštěvy obchodu vždy strašně vyčerpaná, protože jsem si připasala jak ta nejhorší matka která na dítě nestačí, ale při jedné náštěvě mé odborné lékařky revmatoložky( ta se mnou prožívala moje těhotenství a držela palečky ať je vše v pořádku) mi lékařka vysvětlila ať se nedívám co řeknou ostatní, protože mě vždy jako matku pomluví, buď ,,to já bych mu dala přes zadek,, to je v případě, že nereagujete na to co si dítě vymáhá (dítě vidí, že to k ničemu nevede tak přestane), nebo ,,co to dítě ubohé bije,, má mu to jako matka vysvětlit, takže z toho vyplývá, vychováváte dítě a né okolí, buďte vždy jen sami sebou a vy víte nejlépe jak se k svému dítěti zachovat, jak s vlastním dítětem jednat..)
Ono je to těžké, dnešní způsob výchovy je prostě jiný, vím to z vlastní zkušenosti, doma bydlí syn se svou dcerou a hodněkrát se ve výchově vůbec neschodneme, já jsem pro tradiční výchovu, kdy nejdříve mají být povinosti a pak zábava, no a syn propaguje výchovu, že povinosti se stejně musí udělat, ale proč zrovna teď hned, když se jí nechce. Někdy rostu.
Naše děti byly tak taky naučené, že napřed úkoly a pak zábava. Ono se jim potom večer ani do úkolů nechce. Je lepší úkoly udělat hned, dokud si to ze školy ještě dobře pamatují. U nás takový problém nebyl, sami si hned vždy udělali to, co potřebovali do školy.
Musím také poukázat na to, že naše děti byly zvyklé být v osm hodin večer v posteli. Nemuseli hned spát, třeba si i povídat, ale byly v klidu a celkem brzy usnuly. Když byly větší, tak v devět hodin. Vím, že dcera to tak u Terezky dělá a není problém. U Nikolky vím, že jde spát, až když chce. Rodiče to tolerují a tak jde spát třeba v jedenáct, a ráno se jí nechce vstávat. Jak to budou dělat, až bude od září chodit do školy…
Je to tak, rodiče nemají tolik času na děti, volná pracovní doba tomu napomáhá. Pracuje se i od 8-9 hod., rodiče se vrací domů nejdříve ve 4,5,6hod. odpoledne, do toho nákupy, příprava na další den … není to jednoduché. Přimlouvala bych se o pracovní dobu od 6 hod., takže návrat domů by byl o hodně dřív …
Zajímavý námět, který vyzývá k diskuzi. Navím proč se dnešní děti tak chovají, ale asi to bude tím, že se máme prostě dobře a chceme stále víc.Dříve bydleli staří rodiče s mladými a bylo to samozřejmostí. Dnes má každé dítě svůj pokoj a když ho nemá tak ho vyžaduje od rodičů.Samozřejmě to není všude stejné, ale i ve školách to nemají učitelé lehké a získat autoritu je někdy těžký úkol.
to je dobře, že víte, kde takovou diskuzi vytvořit -:) rychlejší bere body.
Dnes jsou děti hodně drzé. Ve škole si neváží kantora, protože doma rodiče samozřejmě na učitele nadávají, místo toho, aby třeba za zlobení ve škole dítěti domluvili.
My jsme ve škole měli za jednu hrubku dvojku a dnes mají děti ještě jedničku. Proč se to dnes dětem ulehčuje? A tak je to se vším…..