Před nějakou dobou jsem se bavila s kamarádkou, jejíž syn obchoduje s živým ptactvem, že bych
jim občas mohla vypomoct…

Dlouho se nic nedělo, až jeden den… kamarádka mi volá a že prý, jestli bych s nima nechtěla
jet na Slováky. Samozřejmě jsem přikývla, protože aspoň vypadnu z kolotoče všedních dní, takže
jsem její nabídku opravdu uvítala.

V den odjezdu mi napsala, že se mám připravit na jedenáctou hodinu večerní, že vyrazíme.

Nachystala jsem si proviant, pití a léky a ještě navečer jsem si šla na chvíli lehnout, abych
pak vydržela. Už před jedenáctou jsem byla připravená venku a čekala. Přijela dodávka jejího syna,
v ní jeho tatínek a teta a ještě jeden kluk. Cestou jsem se dozvěděla, že nejedeme někam ke Vsetínu,
jak jsem myslela já, ale opravdu na Slovensko, do Nitry. Cesta v dodávce, v jejíž zadní části
spali nějací ti ptáčkové, byla šílená. Přeci jen, jsem chabruz na záda, tak jsem docela trpěla.
Kvůli kamarádově tetě se v ní ani moc netopilo, aby jí nebylo zle, tak jsem ještě navíc mrzla.

Po čtyřech hodinách jízdy, ve tři ráno, jsme konečně byli na místě – výstaviště Nitra. Ještě
hodinu jsme museli čekat, až výstaviště otevřou, čas jsme vyplnili povídáním si s lidmi z druhé
dodávky, která jela před námi – kamarád a jeho dalši dva pomocníci… Ve čtyři hodiny se kolona
aut rozjela a my si, po zaplacení vstupného, vybrali místo hned na začátku. Kluci připravili stan
a z dodávek vyndali prázdné klece…

Nebylo snad ještě ani půl páté a začal mazec.
Přicházeli lidé s klecema a nabízeli kamarádovi své chovatelské úspěchy. Mým úkolem bylo sepisovat na orazítkované lístečky, co za ptáky kamarád vykoupil, kolik kousků a za kolik.

Jako absolutně neznalá jsem se hodně ptala, ale pak, postupem času, jsem už měla trochu přehled, tak mi to šlo rychleji… Bohužel fronta u okýnka auta, kde kamarádova teta vydávala peníze za ptactvo a sepisovala smlouvy, se neúprostě prodlužovala a tak jsem byla požádána, abych já vyplňovala smlouvy – tady už jsem byla jistější, i když tedy, slovenská jména mi dala občas pěkně zabrat 🙂 V každém případě jsem všechno zvládla a kolem deváté hodiny už konečně bylo volno.

Nač? Podívat se do výstavní haly a zjistit, jak vypadají takové farmářské trhy na Slovensku…

Hned u vchodu mě přivítala spousta vůní. Procházela jsem mezi lidmi a stánky s čerstvou zeleninou, sýry, korbáčiky, kořením, burčákem, čerstvým chlebem a hlavně obrovskou poustou masa. Když jsou farmářské trhy u nás v Opavě, je na náměstí jediný masař. Tady byl snad každý druhý stánek plný masných výrobků.
Mě však bylo nejlíp u stánku s netradičními víny. Po degustaci jsem se reozhodla, že si domu odvezu
víno jahodové – krásně aromatické, sladké, prostě samá jahůdka. Bude to krásná vzpomínka na tenhle výlet.

Kolem desáté hodiny jsme začali balit – kamarád vykoupil spoustu nádherných ptáčků, a mohli jsme
vyrazit na cestu… No, až na to, že nám vůbec nechtělo startovat auto. Startovací kabely nikde, takže
jsme museli najít někoho, kdo tam ještě byl, aby nám je půjčil. Za nějakou dobu už jsme byli pojízdní.

Hned za Nitrou jsme se zastavili v jedné velmi známé restauraci – Hoffer – něco, jako je u nás Pohlreich,
tak na Slovensku mají svého Hoffera. Oběd, meníčko za 6,50 Euro byl vynikající, 4 chodový – jako
předkrm tatarák, nudlový vývar, hlavní jídlo a ještě zákusek.
A jako poděkování ještě bonbonky s logem.
To byla tedy síla! A hlavně stále plno – restaurace byla několikapatrová a při našem příjezdu i
odjezdu tu snad nebylo volného stolu. Už se ani nedivím, proč. Opravdu jsme si všichni nacpali bříška 🙂

Po další 4 hodinové cestě, kdy už jsem nevěděla, jak si sednout, jsem byla doma. Musela jsem
samozřejmě všechno povyprávět…
Dala jsem si spršku a spala sladce celých 12 hodin v kuse 🙂

A za dva dny, když jsem si oblíkala mikinu, jsem přišla na to, že v ní mám občanku…. Kdybych já
tak zkontrolovala všechno před odjezdem…
No, ale naštěstí to vyšlo i bez občanky a já mám zase skvělé zážitky, poznala jsem nové lidi a už se těším na to jahodové vínečko 🙂
Pavla

6 komentářů u „Výlet na výstaviště v Nitře“

  1. Rojak napsal:

    Dobrý burčák je dobré osvěžení. Nesmí se to ale přehnat, to je potom pořádný bolehlav. A na takových trzích se dají nakoupit ještě stoprocentní výrobky u kterých se člověk nemusí bát, že jsou v nich nějaké ty potravinové náhražky jako to bývá v obchodech.

  2. babicka11 napsal:

    Co se týká burčáku, taky jsme si jednou jeden z výletu dovezli. Když jsem nachystala skleničky a láhev otevřela, pěkně to bouchlo a skoro celý obsah “vyletěl” a pokropil celý stůl. Naskákaly tam pěkné fleky a dlouho to nešlo smýt.

  3. devilscat napsal:

    když srovnám trh v Nitře s našimi farmářskými trhy v Opavě, tak je to hodně velký rozdíl, kor s těmi stánky s masem, ten je u nás jen jeden a určitě tam nejsou takové druhy pochoutek, jako jsou k mání na Slovensku

  4. bobalka napsal:

    Mě se slovenské trhy vždycky líbily víc, než u nás. Všecko mě tam lákalo ochutnat. Ve Zvolenu, kam jsme jezdily jsem si trh nikdy nenechala ujít.

  5. babicka11 napsal:

    Taky by mě lákaly ty trhy s vůní klobásek, ale čtyřhodinovou cestu bych si tedy musela rozmyslet. No, musím přiznat, že když jdu u nás do masny, tak taky hned nevím, co bych koupila dřív, je tam velký výběr všeho a i ty domácí voňavé klobásy jsou k dostání.

  6. veruska napsal:

    Tam bych se taky ráda podívala, ale asi v lepším autě. Ale jízdu jste přežila, to je hlavní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama






Rubriky